×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

NAROZEN PŘÍLIŠ POZDĚ NA ÚSPĚCH?

„Když Belgická fotbalová federace v roce 1997 změnila normy stanovující výběrový měsíc pro ročník a posunula jej ze srpna na leden, adekvátně se posunula i data narození mladých fotbalistů, které trenéři nejčastěji identifkovali jako talentované a kteří se prosazovali v mládežnických soutěžích.“ (Vičar, 2018; Sportovní talent)

Proč tomu tak asi netřeba sáhodlouze vysvětlovat. Protože ve většině sportů nastavily federace a svazy systém mládežnických kategorií ve smyslu jednoletého postupu (U11, U12, U13…), umožnily tím sportovcům narozeným začátkem roku (leden, únor) využít řady výhod oproti těm, jež se narodili koncem roku (prosinec).

Vezměme si například dva basketbalisty soutěžící v kategorii U11. Jeden je však narozen v lednu, kdežto ten druhý v prosinci. „Lednový“ basketbalista je ale téměř o rok starší, což zapříčinilo jeho vyšší vzrůst, vyšší úroveň síly a rychlosti. Zároveň během tohoto roku navíc pobral více zkušeností, což se projevilo v jeho lepších mentálních schopnostech. Nemá problém na sebe v klíčových momentech utkání vzít zodpovědnost. To vše zapříčinilo fakt, že nastoupil i do několika zápasů ve starší kategorií. Na rozdíl od svého „prosincového“ spoluhráče, má tedy mnohem více prostoru pro progres. To se projeví tím, že právě starší jedinec bude mít mnohem větší předpoklady pro to, aby byl vybrán v kategorii U14 do regionálního výběru, což mu dodá motivaci do progresu. Koncem roku narozený jedinec pro nevyhranost a nemožnost získat dodatečnou motivaci s basketbalem v šestnácti letech skončí. Tedy ještě dřív, než se tito dva spoluhráči biologicky vyrovnají.

Už nepřímo se na fenomén born too late to win váže rozdílná rychlost dospívání jako takového.

Každé jedno dítě se po fyzické i mentální stránce rozvíjí jiným tempem a není jakkoliv správné v žákovských či dorosteneckých kategoriích vyvozovat soudy o budoucím potenciálu jedince. Výzkumy ukazují, že ve dvanáctém roku života může být biologický rozdíl mezi dětmi až čtyři roky (in LeBlanc & Dickens, 1997).

I s touto skutečností by měli trenéři a rodiče pracovat, až budou (ne)správně hodnotit výkony svého dítěte či svěřence, respektive porovnávat jeho výkony s ostatními vrstevníky. Této pasti se naštěstí pro něj vyhnul bývalý legendární útočník Manchesteru United Ole Gunnar Solskjaer, který dle vlastních slov přestal růst až v jednadvaceti letech. Na základě jeho mladického vzezření i v dospělosti a chladnokrevnosti v pokutovém území si dokonce vysloužil přezdívku Babyfaced assassin (zabiják s dětskou tváří).

Za nejznámější příklad chyby v posouzení talentu je pak považován pravděpodobně nejlepší basketbalista v historii Michael Jordan, který byl vyhozen ze středoškolského týmu pro nedosahování dostatečné úrovně.

Navíc ani rychlé dospívání nemusí být vždy výhodou. Své o tom ví ruská tyčkařka a držitelka několika světových rekordů Yelena Isinbayeva. Tato atletka ještě v patnácti letech provozovala gymnastiku, nicméně pro její výšku už v tomto útlém věku musela na doporučení trenéra s gymnastikou skončit. Údajně ji hrozila vysoká pravděpodobnost zranění.

Isinbayeva tak se sportem, v němž se stala legendou, začala až v patnácti letech. A je více než pravděpodobné, že by se tak kvalitní tyčkařkou nikdy nestala, kdyby neměla gymnastické základy.

Pamatujme, že výsledky v dětských ale i mládežnických a dokonce i juniorských kategoriích mají jen velmi malou výpovědní hodnotu z hlediska budoucí, vrcholové kariéry.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.